Podrobná historie lionismu

autor: prof. Jaroslav Slípka
rok vzniku: 2008, upozorňujeme, že hnutí se za uplynulé roky opět rozrostlo a posunulo

Lions Clubs International (LCI) je jednou z největších mezinárodních humanitárnch organizací, jejíž etika a cíle neznají hranic mezi státy, národy, rasami, a náboženskými a politickými názory. Lionské hnutí vzniklo před 90 lety v USA, kde sídlí dnes také centrála LCI v Oak Brook (Chicago) v čele s mezinárodním presidentem (voleným na celosvětovém konventu vždy na jeden rok). Organisace LCI sdružuje na půldruhého milionu členů v téměř 200 zemích celého světa. Za muže, který v roce 1917 LCI založil je právem považován Melvin Jones.

Melvin Jones se narodil 13.ledna 1879 jako syn plukovníka US armády ve Fort Thomas v Arizoně a tam take strávil prvních osm let svého života. V té době byla tato oblast jen „teritoriem“ a Arizona byla přijata do Unie teprve roku 1912. Jeho základní vzdělání bylo omezeno jen na nedělní školu v kostele po bohoslužbách.

Melvinův otec byl přeložen v roce 1886 na sever do „země civilizace a kultury“ do Missouri a později do Illinois. Jako patnáctiletý navštěvoval dobrovolně odborné školy, kde získal základní znalosti v obchodních a hospodářských vědách. Chtěl se take stát právníkem a studoval nějaký čas práva na jedné maloměstské College. Ve svých 20 letech ale vstoupil v Chicagu do zaměstnání u jedné pojišťovací firmy. Byl vynikajícím obchodníkem a během deseti let pojišťovací aktivity, (ve svých 34 letech) už byl jediným majitelem firmy. Jako třicetiletý se v roce 1909 oženil s Rose Amanda Freemann a žili ve šťastném, i když bezdětném, manželství až do její smrti v roce 1954. Jeho podnikání v pojišťovnictví vzkvétalo a tak si mohl dovolit už ve svých 47 letech se vzdát svého zaměstnání a věnovat se výhradně lionskému hnutí. Teprve ve svých 77 letech se znovu oženil. Jeho druhá manželka Lillian M. Radgan byla jeho velkou oporou při stále se stupňujícím pracovním vytížení pro lionismus. Jako 33letý byl v roce 1912 Melvin Jones pozván na zasedání při luncheons členů „Business Circle of Chicago“. Takové kluby nebyly v USA zvláštností a vznikaly prakticky v každém městě. Obchodníci se tu scházeli u oběda, diskutovali a nanejvýše kritizovali lokální sociální politiku (podle hesla ”Poškrab mne na zádech a já poškrábu Tebe”). Z těchto klubů si dělali legraci i takoví spisovatelé jako Sinclair Lewis (1885-1951) nebo George Bernard Shaw (1856-1950). Lewis dokonce vylíčil život těchto maloměšťáckých členů ve svém románu „Babit“. Melvin Jones si uvědomoval už v roce 1916, že je třeba pro tuto pomoc sjednocovat síly, roztříštěné do dalších organisací. Psal a navštěvoval tyto organisace, aby je získal pro své myšlenky. 24 října 1916 byla v Indianě, sousedním státě Ilinois zanesena do seznamu spolků Mezinárodní asociace Lions klubů, jako nezisková organisace. Stalo se to na žádost lékaře Dr. Williama Woodse a dvou dalších členů “luncheon clubs” v Evansvillu. Od té doby nesly tyto kluby označení Lions. V roce 1917 sdružovala tato asociace už 25 klubů na území USA. Jejich charitativní působení bylo Jonesovi známo a tak se spojil s dr. Woodsem. Pozval ho spolu se zástupci jiných klubů na 7. června 1917 do hotelu La Salle do Chicaga. Spolu s dr. Woodsem dohodli spojení klubů v Chicagu s Mezinárodní lionskou asociací a také Business Centre přistoupil 2. srpna 1917 k lionské chartě. Příspěvky byly stanoveny na jeden dolar pololetně. První lionský konvent se konal 10. října 1917 v Dallasu (Texas) Tady byl na jeden rok zvolen předsedou dr. Woods z Evansvillea, výkonným sekretářem a současně pokladníkem Melvin Jones. Na tomto sjezdu bylo dokonce dohodnuto, že do Lions-klubů mohou být přijímány i ženy. Ale už za rok na druhém konventu v St.Louis (Missouri) bylo toto usnesení zrušeno jako předčasné pod tlakem starých členů business circle a trvalo dalších 69 let než bylo toto usnesení zrušeno. Souhlasíme s tím, že zakladatelem Lionismu byl Melvin Jones? Ten byl totiž Radou ředitelů v roce 1950 prohlášen generálním sekretářem na celý život a v roce 1958, tedy ve stáří 79 let prohlášen zakladatelem Lionů. Není to ale nespravedlivé vůči dr. Woodsovi, který svolal Chicagskou schůzku 7. června 1917, byť na základě výzvy Jonesovy. Melvin se však věnoval od prvního dne vedení Lionů profesionálně a “na plný úvazek”, nechyběl na žádném konventu a i když se střídali mezinárodní presidenti po roce, on byl ve skutečnosti stálým presidentem po celý svůj život. A tak „muži první hodiny“ kolem Woodse ustoupili časem do pozadí. Někdy jsou kritisovány i nedostatky jinak vynikajícího základního dokumentu, „etického kodexu“, kde některým chybí důraz na přísnou neutralitu v politické a náboženské oblasti a větší zdůraznění nutnosti porozumění mezi národy. Ovšem podmínky v dvacátých letech v Chicagu byly jiné než dnes. Velmi zásadní důležitostí pro „publicity“ je i založení časopisu „Lions Club Magazine“ v roce 1918, jejíž redakci celý život vedl Melvin Jones. Název „Lions“ byl poprvé vysvětlen na 3. Konventu v Chicagu v roce 1919. Jde o „Liberty, Intelligence a our Nation´s Safety“. Zatímco první a poslední termíny mají politický význam, pak prostřední – Intelligence – má význam čistě individuální.

Odznak – logo – Lionů – zlaté L na lila podkladě se lvím profilem na obou stranách symbolizuje pohled jak do minulosti, tak do budoucnosti. Předlohou byl lví profil francouzské malířky zvířat Rosa Bonheur. Logo bylo oficiálně přijato 1921. Barvy fialová a zlatá jsou oficiální barvy lionů. Fialová představuje věrnost zemi, přátelům, vlastnímu Já a integritu porozumění a srdce. Je to také barva síly a odvahy. Zlatá sybolisuje čistotu života a velkorysost v pomoci spoluobčanům.
Poznámka redakce: Tento popis lionské heraldiky platil v době vzniku tohoto článku. Nedávno došlo ke změně barev, jak popsáno v tomto krátkém příspěvku.

Lionismus se začal velmi rychle šířit po celé USA a v roce 1920 už byly lionské kluby ve všech státech USA a začínaly dokonce pronikat i do sousední Kanady. Pro celý rozvoj a cílové zaměření měl zásadní význam vznik Americké nadace pro slepce, která byla ustavena na základě aktivit dvou vzácných žen – Helen Keller a Anne Sullivan. Obě reagovaly založením této nadace na velmi špatnou situaci nevidomých v Americe dvacátých let, kdy se navíc vraceli z Evropy často zmrzačení vojáci z 1. světové války. Slepci byli tehdy odkázáni většinou jen na péči rodiny, těžce sháněli i jen podřadná zaměstnání a byly jim téměř nedostupné knihy v Brailově písmu, které byly někdy i dvacetkrát dražší než obyčejné.

Helen Keller byla pro veřejnost už v roce 1925 téměř mytickou osobností. Narozena 1880 v Alabamě byla od narození nejen slepá, ale i hluchá. Jako zlobivému dítěti rodiče vyhledali Grahama Bella (Alexander Graham Bell, 1847-1922 – vynálezce telefonu), který se věnoval výchově hluchých dětí. Ten jim navrhl, aby kontaktovali Perkinsův ústav pro slepce v Massachussets, kde jim doporučili Anne Sullivan jako osobní učitelku. Po týdnech úpěnlivé práce s Helen se stal „zázrak“! Anne vedla Helenu k vodnímu čerpadlu a podržela jí ruku pod proudem vody a Helena zašeptala poprvé slovo „voda“. Během několika hodin se pak naučila dalších 30 slov a její schopnost číst a psát se rychle rozvíjela. Ředitel Parkinsova ústavu publikoval tyto úspěchy a Helen se stala slavnou po celém světě. Dokonce její přítel a obdivovatel Mark Twain 1835-1910 ji řadil k velkým nesmrtelným a předvídal, že bude i za tisíc let stejně slavná jako dnes. Obě ženy jezdily po celé Americe a v rozsáhlé kampani přednášely ve 123 městech na 250 shromážděních pro téměčř 250.000 lidí a získaly tak vedle sympatií pro slepeckou nadaci na 2 miliony dolarů.

Obě populární ženy byly pozvány na 9. Lionský konvent, který byl svolán v roce 1925 do Cedar Point. Lionské organisace v Ohiu měly tenkrát kolem 4.000 členů, ale na konvent se sešlo na 7.000 lidí! Nejprve mluvila Anne, pak hrál pětičlenný slepecký orchestr a po něm mluvila Helen tichým, strojově monotónním hlasem a Anne vedle ní věty opakovala. Celá její řeč trvala jen deset minut a obsahovala celkem 500 slov, která se však stala mezníkem v historii celého lionismu. V poslední větě vyzvala totiž Liony, aby se dali do boje proti slepotě a stali se tak „rytíři slepců“. Obsah hesla „sight first“ se tak stal hlavním zaměřením činnosti lionského hnutí, které proniká stále více do celého světa.V roce 1926 překonalo hnutí moře a vzniká první klub v Číně v Tientsien složený z Číňanů a cizinců. V témže roce známý polárník R.E.Byrd (1888-1957), člen washigtonského Lions klubu vezl vlajku lionismu při přeletu severního pólu a v roce 1929 také při přeletu pólu jižního. Na návrh Liona G.A.Bouhama byla od roku 1930 zaváděna bílá hůl k označení nevidomých a toto opatření bylo pak v roce 1956 uzákoněno ve všech státech USA.

Během hrozné druhé světové války se šíření Lionismu zabrzdilo, ale hned po válce se v roce 1945 Lioni velmi aktivně zapojili do příprav světové konference národů v San Francisku, jejímž cílem bylo založení Organisace spojených národů. Od roku 1947, kdy lionské ústředí obdrželo od OSN status poradce v Hospodářské a sociální radě, jsou Lioni jedinou nevládní organisací na světě účastnou na pravidelné činnosti OSN. V průběhu let začaly také kluby po celém světě úzce spolupracovat se speciálními agenturami a složkami, jako jsou např. FAO, UNICEF aj. Od roku 1978 je pak každoročně pořádán Den Lionů se Spojenými národy, na němž se scházejí představitelé Lionů na řádné konferenci s představiteli OSN zároveň s účastí další světově významné organisace, jako je WHO – Světová zdravotnická organisace.

Po válce se začíná lionismus šířit I do Evropy. První evropský klub vznikl v roce 1948 ve Švédsku a v témže roce ve Švýcarsku a ve Francii – pak už následovala Norsko, Velká Briánie atd. Na 37. konventu v New Yorku v roce 1954 vzniklo dnešní heslo lionského hnutí “We serve”, které krásně vyjadřuje humanistické cíle lionismu. Během padesátých let se zapojilo do hnutí 20 evropských zemí. Dokonce v roce politického oteplování v naší zemi, byl v roce 1968 učiněn pokus založit Lions klub v Brně, ale další “normalizační” vývoj tento pokus zabrzdil o vice než 20 let.

Teprve pád totalitních režimů dovolil vznik klubů i v postkomunistických zemích. Už v r. 1989 vznikl první Lions klub v Maďarsku, dále v Estonsku a Polsku . V bývalém Československu vznikl první Lions klub 11.5.1990 v Praze pod názvem „LC Praha-Orel“ za podpory vídeňského „LC Johann Strauss“. Koncem roku 1991 už bylo na našem území 12 klubů a v lednu 1992 mezinárodní president LCI Donald E.Baker oznámil při své návštěvě v Praze zřízení provisorního distriktu 122 a odevzdal jmenování prvnímu našemu guvernérovi JUDr. Vojtěchu Traplovi. Na dalším rozvoji lionismu u nás měli bezesporu velkou zásluhu lioni okolních států, zvláště Rakouska a Německa. Stálou pozornost a spolupráci upevňuje a rozvíjí jmenovitě náš známý rakouský přítel a Guiding Lion Dr. Ernst A. Musil.

Při rozdělení Československa na dva státy nedošlo k rozdělení distriktu a tak Distrikt 122 Česká republika a Slovenská republika je společným distriktem lionů obou států. Na prvním valném shromáždění tohoto distriktu 3.4.1993 v brněnském hotelu Belveder byl poprvé zvolen za guvernéra Ing. Zdeno Somora z LC Bratislava Istropolis. V současné době přibývají stále nové kluby, takže členská základna už se blíží k tisícovce členů ve 40 klubech.

Klubový život se bohatě rozvíjí a během 15 let existence hnutí v našich zemích byly již z výsledků aktivit členů věnovány miliony korun na charitativní a humanitární účely. V rámci aktivit “Sight first” a za podpory ústředního centra vzniklo v Praze při universitní klinice Lionské oftalmologické vzdělávací centrum. Náš distrikt věnuje značnou pozornost mezinárodním stykům a nejen kluby mají dvoustranné jumelage s kluby v zahraničí, ale i celý distrikt má uzavřeny smlouvy o spolupráci s bavorskými distrikty. V poslední době připravujeme zřízení malé nemocnice v Keni, pravidelně se zúčastňujeme mezinárodní výměny mládeže, a to formou výjezdů našich zájemců do ciziny a možností uvítat zahraniční zájemce u nás.